Renée Levi – obrazy

Rodačka z Istanbulu Renée Levi (1960) žije od svého dětství ve švýcarském Basileji. V Curychu vystudovala Vysokou školu umění, čemuž předcházelo tříleté studium architektury a za pozornost stojí i roční spolupráce s významnými architekty Herzogem a De Meuronem. Od roku 1999 Levi na Vysoké škole umění sama pedagogicky působí (nejdříve v Karlsruhe a dnes v Basileji).

Velice osobitá tvorba, kterou Levi představila v nespočtu galerií a muzeí po celém světě, je také zastoupena v řadě významných sbírek a na kterou možno narazit na různých místech v podobě veřejných realizací v architektuře, se touto výstavou poprvé představuje v České republice. Autorka se zde prezentuje díly, které vznikly speciálně pro dané prostory Domu umění – jedná se o tři velkoformátové obrazy a čtyři nástěnné kresby.

Zmiňovaný zájem o architekturu (tedy i o prostor) je poměrně podstatným aspektem v tvorbě Renée Levi. Nejen z hlediska práce s prostorem, jako takovým, který je vždy velice důležitou součásti jejího díla a ovlivňuje ji, ale také nabízí rozličné možnosti, především k velkoplošným nástěnným intervencím.

Nejdůležitějším vyjadřovacím prvkem Renée Levi je „sprejování“. Medium proslavené především v podobě graffiti – známé jako spontánní rebelská pouliční subkultura, vyvolávající řadu diskusí, polemik i problematik. „Sprejování“ ( sprejové kresby, malby ) reprezentující dlouhá léta tvorbu Levi, vychází z jejího vnitřního dialogu mezi uměním a architekturou v sociálně kulturním kontextu. Nejedná se o harmonii mezi těmito dvěma médii, nýbrž o analyticko-emocionální dialog dvojí perspektivy. Jak jej vnímá, jak je jím ovlivňována, jak poté sama zpětně intervenuje. Základem je „kresba“, důležitým momentem „pohyb“ a „svoboda“.

Autorka nevytváří iluzionistické obrazy místností, ale obrazy prostorové, barevně mentální prostory, naplněné energií. Nejedná se o kresby, co by studie, nýbrž struktury , z kterých se jednotlivé znaky rozvíjejí do formy. Ne precizní graffiti , pracně do detailu vyvedené kreace v bohaté barevné paletě, ale s minimem materiálu, v krátkém čase a velké koncentraci přesvědčivé erupce s velkým efektem i sdělením.

„Znak„ je stále přítomným, a to i tehdy, když grafická forma vybledne. Použitím fluorescentních a fosforujících barev Levi naplňuje prostory, kdy není důležité, zda se jedná o nástěnnou kresbu, velkoformátové listy papíru, či rozličné velikosti pláten. Vždy jde o fragmenty bez příběhu, které však příběh předávají. Možno hovořit o poezii beze slov, kdy na světlo vychází spíše řeč, nežli vyprávění.

Tvorba Renée Levi je nerozlučně spojena s disciplínou i svobodou. Ursula Sinnreich charakterizuje mimo jiné práci Levi….jako postavenou na vnímání „Jiného“. Kresby – znaky nejsou symboly něčeho, ale definují se jako otevřené – jiné.

VÝSTAVA VZNIKLA VE SPOLUPRÁCI S MINISTERSTVEM KULTURY ČR A STATUTÁRNÍM MĚSTEM ČESKÉ BUDĚJOVICE.