Exhibition

Tomáš Vlček – Akce a fotografie 1967-71

Date

Na druhou polovinu léta připravil českobudějovický Dům umění výstavu jihočeského rodáka Tomáše Vlčka. Jedná se o „oživení“ projektů z let 1967 – 1971, pro něž bylo cílem ověřování představ a myšlenek vztahujících se ke krajině a přírodním objektům jako tématu. Tomáš Vlček se v dané době rozhodl využívat pro tyto projekty média fotografie, jejichž prostředkem mu bylo umožněno uchovat to, co se již jednou stalo, jako stále přítomné. Díky tomu lze i dnes nahlédnout do doby před několika desítkami roků a seznámit se tak s projekty land–artu a earth–artu, které v té době nevznikaly pouze v zahraničí, ale měly své „podoby“ také v našich končinách.

Autor si jako prostředek svého vyjádření zvolil právě land–art, neboť v něm shledával nejideálnější možnost, jak propojit dva okruhy zkušeností tehdejšího života – život v přírodě a život v prostředí městské kultury. Zároveň zde nacházel jako pozitivní možnost spojovat myšlení fixované na předmět své začínající profese, vztahující se k umění, s myšlením nezávislým na kategoriích a tématech umění. Většina akcí a fotografií se uskutečnila v lesích, na polích, rybnících a řece v okolí Svatého Jana nad Malší, odkud autor pochází a kam se dodnes vrací. K mnoha z těchto akcí byli přizváni rovněž přátelé, z nichž nutno zmínit především filosofa, literáta a kritika umění Josefa Kroutvora.

Důležitou roli pro záznam „všeho dění“ sehrála také technika. Rozličná fotografická vybavení (často s problematickým fungováním) měla pro autora za následek podstatné zjištění a to, že žádný snímek nemůže být opakován v té samé podobě v jaké byl jednou zachycen. Medium záznamu akce se tak přiblížilo podstatě akcí samotných.

Prioritním momentem silně ovlivňujícím Vlčkovu tvorbu byly „pohledy“, které poskytuje krajina kolem Svatého Jana. V souvislosti těchto pohledů využíval „lidské měřítko“ prostřednictvím postavy, kterou mnohdy vtahoval do svých akcí. Díky tomu se „neuchopitelná“ příroda, neznající symetrii, stávala námětem schopným otevřít šíři otázek, nově umožnit meditaci a komunikaci prostřednictvím fotografie. V několika akcích užíval přímo filmového svitku, který sloužil jako hypotetická osa polí, proudu řeky či hladiny rybníků.

Tomáš Vlček v té době také připravoval s Jiřím Goldou film o vodě, který měl být ukončením plánované velké výstavy v pražské Nové síni. Ač byl spolu s výstavou v roce 1968 schválen, tak o rok později bylo vše zakázáno a výstava ani filmy se neuskutečnily.

Na akce Tomáše Vlčka z dané doby možno nahlížet jako na jisté „obřady“ s jasnou snahou přiblížit se místu, krajině (a všemu, co k ní náleželo) způsobem, který odpovídal povaze jeho osobní komunikace s přírodním prostředím. Tyto akce měly jistou „asanační“ povahu – ač byly promýšleny a připravovány, ve chvílích konání se jednalo o naprostou spontánnost. Byly odpovědí na celou řadu jak osobních problémů, tak i na obecnější otázky doby a civilizace. Jedním z projektů tohoto období (1969) byla akce – Listopad –, kde autor propojil svoji snahu porozumět krajině spolu s tehdejšími snahami porozumět životu společnosti, včetně módy a reklamy.

VÝSTAVA VZNIKLA VE SPOLUPRÁCI S MINISTERSTVEM KULTURY ČR A STATUTÁRNÍM MĚSTEM ČESKÉ BUDĚJOVICE.