Výstava

Alena Kotzmannová – NEXT TIME

Termín

Alena Kotzmannová je přední česká umělkyně. Nejčastěji ji nazýváme fotografkou, což dává smysl, protože její práce jsou z 95 procent fotografiemi. Za deset let aktivního vystavování však Kotzmannová přesvědčila, že jí je blízký konceptuální přístup k fotografii – zvažování, jak médium komunikuje, jaké výrazové možnosti nabízí a co jejich použití evokuje za souvislosti. Zůstává tedy fotografování věrná, ale častěji než na ryze fotografických přehlídkách na ni narazíme ve společnosti umělců pracujících s jinými médii.

Výstava NEXT TIME je sestavena z pěti fotografických souborů odpovídajících pěti sálům Domu umění. Pouze jeden už vystavila dřív. Na přehlídce Současný český kubismus na Staroměstské radnici v Praze ale sloužil hlavně jako falešný důkaz pro ironicky míněný objev kurátorů, že kubismus i dnes inspiruje současné umělce. V podstatě se tak dá říct, že i tento soubor poprvé poznáváme v souvislostech autorčina uvažování.

Snímky Aleny Kotzmannové jsou obvykle černobílé. Vyjádřeno opět číslem, jsou černobílé v 94 procentech všech případů. Nezachycují výjimečné situace, či okamžiky, které by měly s příští chvílí pominout. Jsou statické,mimo jiné i kvůli absenci lidí. Obtížné u nich bývá určit, kde byly pořízeny. Podobně nejisté je to i s časem. Jako by měly mít jen rozmezí „od nedávna o něco zpátky“. Bez adresy a bez aktualit.

Pro Kotzmannovou jsou to podmínky, které zakládají poetiku jejího fotografování. Ze skutečnosti vyštípne dílčí segmenty a nás často zarazí, jak moc v jejím podání připomínají filmové nebo divadelní kulisy. Ať už Kotzmannová fotografuje interiéry hotelů, auta s čupřinami sněhu na kapotách nebo detaily v barokním kostele, může nás napadnout, že se vždycky jedná o dekorace. Kotzmannové však nejde o odhalení nějaké pravdy o teatrální povaze světa. Spíš se dá říct, že jí zajímá fikce – a na ní to, jak může vznikat focením všedních skutečností. Nedokumentuje. Dbá na budování atmosféry stíny a světlem (že by film noir v pozadí?), dbá o psychickou působivost obrazů (že by film noir režírovaný C. G. Jungem?).

U jejích souborů se často mluví o příběhu. V naprostém zátiší jejích fotek je ovšem těžké příběh dokládat. Pokud byl, je pryč. A nebo, a připadá mi to pro Kotzmannovou výstižnější, sestavuje své soubory tak, abychom si sami představili, že nějaký byl.

V minulosti se už u Kotzmannové zmiňovala inspirace hororem a science fiction. Možná tak poznámka o skutečnosti přeměněné v divadelní dekorace není zas až tak bezdůvodná. Také není vyčerpávající. Definitivu totiž Kotzmannová nemá ráda. Způsobuje tušení, podsouvá domněnky – v obrazech a které se týkají obrazů, které jsou povědomé, protože jsme je viděli naživo, nebo zprostředkovaně ve filmech, či kdekoliv jinde, nebo jsme si je představovali. Hranice mezi tím či oním jsou v paměti stejně smazány, protože paměť, to je největší rezervoár každodenních fikcí.

Aby však tušení, vzpomínky a domněnky zůstaly, čím jsou, nemůže nás Kotzmannová ujistit. Naopak musí strukturu svých souborů rozrušovat, pokusit se nám (i sobě) uniknout.

(Jiří Ptáček)

Alena Kotzmannová se narodila v Praze roku 1974. Na Vysoké škole umělecko-průmyslové prošla nejdříve intermediálním a později fotografickým ateliérem (Adéla Matasová a Pavel Štecha). Vystavuje od konce 90. let. V roce 2005 byla finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Od roku 2007 vede ateliér Možnosti současné fotografie v Ústavu umění a designu při Západočeské univerzitě v Plzni.

Mezi jejími účastmi na důležitých přehlídkách poslední doby najdeme Hrubý domácí produkt v Městské knihovně v Praze, Punktum v pražské Futuře nebo PragueBiennale 3 (vše 2007). Mezi výrazné samostatné prezentace se řadí Klasika v galerii ve Šternberku, Už to zase začíná ve výstavních sálech Galerie hlavního města Prahy na Staroměstské radnici (2006) nebo Cyclone v pražské galerii Jelení (2004). Během letošního roku dala před samostatnými výstavami přednost spolupráci s jiným autorem. Nejprve své fotografie spojila s textovými intervencemi Lenky Vítkové na výstavě Oliva v Martini v pražské galerii Hunt Kastner Artworks. Na výstavu Někde jinde v Ateliéru Josefa Sudka zase pozvala Davida Böhma. Společně s Martinem Vančátem vystavila na konci loňského roku v pražské galerii 35m2.

www.kotzmannova.cz

VÝSTAVA VZNIKLA VE SPOLUPRÁCI S MINISTERSTVEM KULTURY ČR A STATUTÁRNÍM MĚSTEM ČESKÉ BUDĚJOVICE.