Výstava

Christopher Williams – Kapitalistischer Realismus

Termín

„Cut an object in half, it becomes a model. A model is a representation of a system.“ (Christopher Williams)

Výstava Christophera Williamse v Domě umění v Českých Budějovicích nepředstavuje pouze jedno z prvních evropských předvedení autorova nového souboru fotografií (poprvé zveřejněného začátkem tohoto roku v newyorské galerii David Zwirner), ale je zároveň Williamsovou vůbec první samostatnou výstavou v zemi bývalého Sovětského bloku. Tato skutečnost má zvláštní význam, neboť – přestože to na první pohled není příliš patrné – rozdělení světa studenou válkou je jedním z klíčových témat autorova díla. Je vepsáno již do názvu Williamsova dlouhodobého projektu „For example: Dix-huit Leçons Sur La Société Industrielle“, jenž odkazuje k tematicky spřízněné knize Raymonda Arona z roku 1963 a vizuálně mu odpovídá Williamsova velká „dvojice studené války“: snímky fotografického aparátu Kiev 88 a kukuřice s kalibračním vzorníkem Kodak. Zatímco politické dějiny východní Evropy jsou podle Williamse vtěleny do sovětské kopie německého fotoaparátu Hasselblad, která byla po druhé světové válce montována v ukrajinské továrně původně určené pro výrobu zbraní, západ ztělesňuje zdánlivě reklamní fotografie umělohmotného modelu kukuřice. V přítomném projektu Williams svůj zájem o geopolitické otázky, jako například o dekolonizaci, industrializaci či amerikanizaci, ještě umocnil, protože na rozdíl od předchozích prací, byly všechny fotografie pořízeny při jeho pobytu v Německu.

Christopher Williams studoval v sedmdesátých letech u zakladatelů konceptuálního umění Johna Baldessariho a Douglase Hueblera na California Institute of Arts v Los Angeles. Na rozdíl od této generace, která médium fotografie zbavila řemeslné zručnosti, využívá Williams pro produkci svých fotografií laboratorní podmínky a speciální tiskové techniky, které jeho dílům propůjčují vzhled postindustriálního spektáklu. Vychází přitom z modernistických principů fotografie nové věcnosti, která předmět oddělený od okolního světa ukazuje v přesně komponované centrální perspektivě, ať už se jedná o fotografie pořízené ve studiu či v exteriéru, černobílé nebo barevné snímky. Mimořádnou pozornost přisuzuje umělec instalaci a vnějším oporám, jakými jsou architektura a institucionální rámec výstavy. Nejenže jsou zdánlivě odlišné snímky fotografických aparátů, modelek, dopravních prostředků a jiných industriálních produktů propojeny řetězcem vzájemných poukazů, ale jejich vztah je ještě umocněn umístěním v prostoru galerie. Zarámované fotografie jsou na stěnách izolovány podobně jako jejich náměty a zpravidla jsou zavěšeny velmi nízko, abychom je mohli zkoumat z bezprostřední blízkosti. V některých případech se Williams rozhodl změnit charakter výstavního prostoru radikálním způsobem, ať už jej zbavil některých architektonických prvků nebo jej o ně doplnil. Své výstavy navíc častokrát doprovodil i rozhlasovými vysíláními či filmovými projekcemi, aby tak ještě posílil základní smysl svého díla, který – jak umělec nedávno řekl – „z hlediska politických implikací, spočívá ve vytváření kontextu pro jistý typ pohledu“.

Výstava v Domě umění představí instalaci dvanácti zcela nových barevných i černobílých snímků Christophera Williamse, na nichž se navracejí jeho klíčové náměty fotoaparátů a dalších technických přístrojů, ale objevují se i nová témata přírody. Centrální postavení zaujímá fotografie orosených zralých jablek, což odkazuje k procesu růstu a pádu, ať už tuto křehkou stabilitu přisuzujeme fotografickému obrazu či společnosti. Výslovně sebereflexivní charakter mají snímky řezu východoněmeckého fotoaparátu Praktika, expozimetru Weimer Lux CDS a zátiší z temné komory. Podobně sebereferenční fotografii bleskového generátoru Bläsing G 2000 zase s jinak odlišným záběrem z výlohy chemické čistírny Ursuly Schweyen spojuje dominantní užití textu, které nechává tyto snímky spíše číst než vidět. Pro černobílé fotografie oken je podstatný jejich modelový charakter, zatímco pro černobílý záběr kupky sena a fotografii dětí hrajících si na Miróově bronzové plastice je důležité spíše jejich umístění v přírodním parku Schwarzwald, respektive v Muzeu Frieder Burda v Baden-Badenu. K médiu fotografie však odkazuje i mop, odložený zřejmě v průběhu instalace Williamsovy loňské expozice v rohu některého nevýstavního prostoru Kunsthalle Baden-Baden. Žlutá barva vláken mopu je totiž stejnou žlutou, která se objevuje ve všech souborech autorových fotografií a odpovídá barvě produktů firmy Kodak. Williams tedy ukazuje, že sebereflexe média nespočívá ve zkoumání materiální stránky média samého, nýbrž v kritickém přehodnocení programu a dalších diskursivních složek, které stojí v základu každého aparátu – fotografického i společenského.

Christopher Williams (nar. 1956 v Los Angeles, žije v Kolíně nad Rýnem). Samostatně mj. vystavoval v David Zwirner Gallery, New York (2011), Kunsthalle Baden-Baden (2010), Bergen Kunsthall (2010), Galerie Gisela Capitain, Kolín nad Rýnem (2009), Kunstverein Bonn (2009), Kunsthalle Zürich (2007), Galleria d’Arte Moderna, Bologna (2007), a Museu Serralves, Porto (2006) a účastnil se mj. skupinových přehlídek Exhibition, Exhibition, Museo d´arte contemporanea Castello di Rivoli, Turín (2010), Modernologies, Museu d´Art Contemporani de Barcelona – MACBA, Barcelona (2009), Photography on Photography: Reflections on the Medium since 1960, The Metropolitan Museum of Art, New York (2008) a Whitney Biennial 2006: Day for Night, New York (2006).

Karel Císař a Michal Škoda

Výstava vznikla ve spolupráci s galerii Gisela Capitain Köln, Ministerstvem kultury ČR, Statutárním městem České Budějovice,Jihočeským krajem a Nadací pro současné umění Praha. Zvláštní poděkování pro Stolitzka Collection a Friedrich Cristian Flick Collection