Výstava

Eva Výborná – fotografie

Termín

Eva Výborná patří ke genaraci, která vstoupila na scénu českého výtvarného umění v první polovině 90.let. Společně s malbou stojí v posledních letech v těžišti jejího zájmu fotografie. Umělců, kteří se dnes u nás tímto internacionálně aktuálním médiem zabývají, je samozřejmě celá řada. Výborná je však na první pohled mezi nimi vyjímkou…čím? Jako jediná se nezaměřuje na figurativní tvorbu, ale soustřeďuje se na jazyk ryzí geometrie.

V nové situaci s novými zkušenostmi tak vstoupila do sféry, kterou mezi již klsickými díly představitelů českých meziválečných avantgard předznamenává tvorba Františka Drtikola, Jaroslava Rősslera či třeba Jaromíra funkeho. To je samozřejmě jen hrubé naznačení počátků oné vývojové linie tvorby, k jejímž dnešním reprezentantům Eva Výborná patří. U Výborné je cesta k finálnímu dílu poměrně složitá, jako by přes všechnu sintaktickou oproštěnost chtěla dosáhnout jakési nové syntézy. Autorka fotografuje modely, které sestavuje převážně z bílých geometrických forem. V této souvislosti je vhodné připomenout, že se ve svých dřívějších instalacích zabývala jednoduchými minimálními intervencemi do konkrétních prostor. Můžeme tedy hovořit o zkušenosti postminimalistických geometrických instalací, která ji přivedla k realizaci více či méně komplikovaných sestav geometrických forem, který jí slouží jako modely pro fotografie. Tím se zbavila rovněž problémů konkrétního měřítka, které pro ni v předchozích instalacích bylo limitujícím prvkem.

V průběhu několika let soustavné tvorby vyzkoušela své modely ve škále od úplně jednoduchých forem, které jsou blízké minimalistické syntaxi, až po velice komplexní struktury, jež připomenou labyrinty. Tyto modely různě nasvěcuje a tímto způsobem je proměňuje téměř ve světelné útvary; poté je fotografuje s pomocí barevných filtrů. Finální dílo se tedy utváří v propojení jazyka geometrie, světelných proměn a barevné interpretace. Autorka přitom využívá nejen specifických daností fotografie, ale naplňuje zároveˇpůvodní intenci obrazu.

Chtěl jsem dát tomuto textu název „Obrazy Evy Výborné“, jelikož je překvapivé, jak je obrazová ambice v těchto autorčiných fotografiích výrazná. Byly to právě nové technologické postupy, které Evě dovolily realizovat barevné fotografie ve velkém formátu a sledovat obrazovost. Paradoxně tedy volba média fotografie umožňuje Evě Výborné dokonale naplnit intenci obrazu. Její fotografické obrazy však nezobrazují primárně určité geometrické formy a jejich vztahy, ale spíše rozptýlené, neostré a měkké záznamy barevného světla, které tyto formy odrážejí. Monochromní působení obrazu často modifikuje světelný úkaz či děj. Je přitom na samotném divákovi, zda tyto „absolutní“ světelné záznamy vnímá v intenci transcedence (spiritualita) nebo více jako svébytné automní obrazy, které obohacují náš svět vizuálních vjemů o nové estetické poselství. Evě Výborné se v těchto dílech podařilo zpřítomnit samotné světlo, světlo osobě. Tím, že (u nás pravděpodobně jako jediná) vstoupila v rámci média fotografie do světa geometrie, překročila sféru konceptuálních poselství zobrazující povahy a otevřela si tak cestu k nové vizualitě.

Jiří Valoch