Ivan Vosecký – Plexi

Mnohdy diskutované otázky – jaký smysl má umění pro život, jak umění do života může zasahovat, či mít vliv na jeho dění, do jaké míry jej ovlivňuje politická či sociální problematika – nebo naopak. To vše lze vystopovat v tvorbě Ivana Voseckého (1963).

Autor, který patří od 90. let k nepřehlédnutelným solitérům domácí výtvarné scény, se velmi důrazně dotkl právě tohoto tématu výtečnou instalací v Malé dvoraně Veletržního paláce (Národní galerie) v Praze roku 1999 výstavou „Die Kunst is unser Leben“. Tato prezentace byla jasným dokladem toho, že Vosecký umí nejen zdařile pracovat s prostorem (nutno podotknout – prostorem velice náročným), ale i pádným dokladem jeho směřování a zájmů, kterých se neustále dotýká.

Ivan Vosecký má od té doby za sebou řadu dalších domácích i zahraničních výstav, kde ve svých  často provokativních dílech využívá poměrně rozsáhlého spektra médií. Často pracuje s textem, pro své realizace nevyužívá pouze galerijních prostorů, ale je také znám častou intervencí do prostorů veřejných. Velice výrazným momentem je nalézaní náboženských, existencionálních, politických i sociálních kontextů v jeho díle.

Svět, ve kterém žije, kterým je obklopován, ovlivňován, provokován – Bůh, láska, ekologie, drogy a mnohé další aspekty a souvislosti se základními lidskými otázkami se stávají stěžejními tématy Voseckého díla, působícího ve své samozřejmosti velkou závažností. Její naléhavost se mu daří zlehčovat výrazovou formou banálního nádechu, kdy používá „obyčejné“ materiály každodenního života. Jeho malířský rukopis není dalek dětskému projevu, nebrání se ani využití komiksů. Určité ironizace pak dociluje v kombinaci prostých materiálů v kombinaci s technickým písmem.

Globalizační problematika s nešvary západní společnosti patří k nejneoblíbenějším jevům autorova vnímání. Svojí reakci nám pak předkládá mnohdy i s určitou dávkou hravosti, kdy se i „my“ můžeme stát její součástí. Totalitní estetiku proplétá se světem billboardů a reklamního jazyka.

První samostatnou výstavou na jihu Čech nám Ivan Vosecký předkládá nejnovější díla v instalaci připravené speciálně pro dané prostory Domu umění. Plexi – název výstavy, odvozený od hlavního materiálu zde použitého materiálu „obyčejného“, který se však stává prostředníkem „neobyčejných“ sdělení, která svojí upřímností a přesvědčivostí míří „přímo“ –  otázkou je, zda dnešní jazyk umění je ještě schopen špatné svědomí světa, z kterého vychází vzbudit… Voseckého snaha je nepopiratelná.