Výstava

Maurizio Nannucci – New Ideas For Other Times

Termín

ZAHÁJENÍ:  ČTVRTEK  18.10. 2012  OD 18.00 HOD.

Je nám velkou ctí, že předposlední výstavou letošního roku máme možnost v českobudějovickém Domě umění představit dílo jednoho z nejrespektovanějších italských umělců Maurizio Nannucci.

Ústředním tématem, a to od samého počátku Nannucciho tvorby, je „psaní“, které považuje za jedinečnou metodu vizuálního zviditelnění spíše než jako náhradu za mluvený projev.

Maurizio Nannucci se narodil ve Florencii v roce 1939. Studoval na florentské Akademii výtvarných umění a v Berlíně, ještě předtím, než dlouhá léta pracoval pro skupiny experimentálního divadla jako scénograf. V průběhu první poloviny 60. let se mu podařilo prozkoumáním vzájemného vztahu mezi uměním, jazykem a obrazem a vytvořením jeho prvních Dattilogrammi, v nichž slova znovu získávají svou sílu jako symboly, zkonsolidovat základní prvky jeho budoucího vizuálního jazyka. Zároveň udržoval kontakt s Fluxus artists, začal se zajímat o vizuální poezii a rozvíjel spolupráci se studiem „S 2F M” (Studio di Fonologia Musicale, Florence) pro produkci elektronické hudby. Nannucci se zaměřil na využití hlasu a slov při vytváření zvukových instalací.

Na své první samostatné výstavě v roce 1967, která se konala v Centro Arte Viva v Terstu, uvedl své první texty z neonových světel, v nichž zdůraznil dočasnost psaní, a nikoliv materiálnost předmětů. V roce 1968 založil nakladatelství Exempla ve Florencii a Zona Archives Edizioni, která byla obě zaměřena na vydávání knih a katalogů o umělcích jako například Sol Le Witt, John Armleder, James Lee Byars, Robert Filliou, a Ian Hamilton Finlay. Nannucci je přesvědčen o tom, že publikace a kopie jsou samy projevem určitého druhu umělecké praxe, která považuje umění za psychologický proces – takový proces, který lze aplikovat na masovou produkci obyčejných předmětů, aby se tak v umění různá vlákna spojila do jednoho. Objekt umění může přijít o svou jedinečnost, avšak získá přítomnost a novou svobodu.

V průběhu 90. let se umělec znovu začal zajímat o vztah mezi prací, architekturou a městským prostředím; tento zájem podnítila spolupráce s architekty Auer & Weber, Mariem Bottou, Massimilianem Fuksasem a Renzem Pianem. Některé z jeho stálých instalací lze vidět v Harvard University’s Carpentar Center v Cambridge, v hledišti Parco Della Musica a na letišti ve Fiumicinu – obě v Římě; a v knihovně Německého spolkového sněmu v Berlíně. Nannucci byl několikrát hlavním umělcem na Bienále v Benátkách a účastnil se Documenta v Kasselu, a rovněž na bienále v São Paulu, Sydney, Istanbulu a Valencii. Jeho díla lze najít ve sbírkách muzeí po celém světě, a to včetně The Museum of Modern Art v New Yorku, Stedelijk Museum v Amsterdamu, Centre Georges Pompidou v Paříži a Paul Getty Art Center v Los Angeles.Tato výstava je však jeho první v České republice.

Co se týká experimentálního umění, zkoumal Nannucci obrovské množství technik, v nichž studoval strukturu jazyka, využití masových prostředků a mimo jiné i elektronickou hudbu a hudbu zpracovanou počítačem. Jako umělec a nakladatel vytvořil celou řadu publikací, časopisů, knih a gramodesek. Nannucci působil jako učitel na mnoha uměleckých školách v Evropě a USA, včetně Akademie výtvarného umění v Helsinkách.

Nannucciho dílo je závislé na znacích a jejich interpretaci. Nelze o něm však hovořit jako o „klasickém“ konceptuálním umění, které je zaměřeno na jazyk a koncept, ale jedná se spíše o nekonečné dobrodružství mezi bezpočtem výrazových forem…(uvádí o umělci ve svém textu mimo jiné Jirki Simovaara). Sám autor k tomu uvádí, že všechny jeho experimenty s mísením stylů byly založeny na úhlu pohledu umělce, tj. takové, které se zabývaly tématem vizuální komunikace v nových kontextech.

Počátkem 60. let Nannucci používal psací stroj na vytvoření série tisků „daktylogramů“, v nichž vyzkoušel všechny základní barvy, například červený papír pokrytý slovem ‚red‘ – ‚červený‘ napsaný červeným inkoustem. Když je jediné slovo nebo písmeno napsáno v potřebném rozsahu, začíná na papíře vytvářet formy. Barva a forma se stanou centrem pozornosti a slova ztratí svůj význam.

Velice důležitým momentem v jeho tvorbě nastal v roce 1967, kdy autor poprvé použil jako materiál ohnuté neonové trubice, které mu umožnily psát přímo světlem a barvou a staly se de facto pro jeho další tvorbu materiálem „zásadním“.

Jeho první neonové skulptury pojednávaly o barvách, stejně jako tomu bylo v jeho dřívějších dílech.
Jako příklad lze zmínit instalaci „This side is red, this side is blue“ (Tahle strana je červená, tahle strana modrá, 1978) kdy je na jedné zdi napsáno „This side is red“ (Tahle strana je červená), zatímco text z modrých neonových trubic na protější stěně „This side is blue“ (Tahle strana je modrá) pokrývá celou stranu modrou barvou. Psaní se stává reprodukcí prostoru a barvy, které už byly zaznamenány vnímáním diváka, a slova zde pozbývají význam. Je však červená barva, kterou čteme, tou samou červenou, kterou vnímáme?

Neonová díla kromě toho znázorňují pohled na umění, kdy každý divák může číst tentýž text, ale chápat jej odlišně. Veřejný jazyk je transformován do vrstev osobních obrazů.
Nannucci píše většinu svých vět v angličtině, protože cítí, že je vhodně zbavena přesných kulturních a historických asociací a dává všemu zaznít jako autoritativně platná zevšeobecnění.

Pro projekt, který autor připravil speciálně pro  Dům umění vychází z prostorových a dispozičních možností galerie, kdy do každé z pěti místností nainstaloval jednu / pro Budějovice nově vytvořenou / světelnou skulpturu.
V rámci své komunikace s návštěvníkem tak předkládá, jak mu psaní neonem z jedné strany dává možnost osvětlit myšlenky a slova a dát jim barvu jeho představivosti a ze strany druhé lze celý prostor nahlížet jako prostředí s „tautologickými výroky“ o podstatě psaní a smíchání neviditelného s viditelným.

 Věty napsané neonem oscilují mezi obrazem a psaním, zatímco divák váhá mezi čtením a prohlížením, mihotající se svit neonové linky může chápat jako kód psaní a koncepcí, stejně jako zářící světelné ornamenty na pozadí stěny, které svým světlem opětně vytvářejí okolní prostor. Díla se otevírají jako zprostředkující formy vnímání a myšlení, což je více než předávání předem vytvořené zprávy.

MAURIZIO NANNUCCI / NEW IDEAS FOR OTHER TIMES

DŮM UMĚNÍ / HOUSE OF ART ČESKÉ BUDĚJOVICE / BUDWEIS
October 19 / November 17, 2012
The Opening: October 18 Thursday, 2012 at 6.00 pm
Curator DU: Michal Škoda

Maurizio Nannucci has created for his first exhibition in the Czech Republic a new installation related and
dimensioned to the space of the Dum Umeni. Five monochrome luminous neon texts stride across the five rooms
of the exhibition space, filling each one with coloured reflexes and creating a unitary route that makes a statement
about the semantic polyvalence of colour, light and language. All texts have a chiasmatic pattern and can be read
in reverse, consequently the meaning of the writing is turned upside down.
Blue, red, yellow, green and white are the used colours as the early neon writings that the artist conceived in the
sixties. The neon texts are installed in the centre of the walls and give form to a polychromatic horizon, in which
colours make a fusion, turning the monochrome light of each single neon in a scale of shades unifying all texts.

Same words different thoughts / Different words same thoughts
Blending the invisible with the visible / Blending the visible with the invisible.
New horizons for other visions / New visions for other horizons.
New times for other ideas / New ideas for other times.
The possible plan of the impossible / The impossible plan of the possible.

Nannucci’s work focuses on artistic research of light, colour and language and on the use of a variety of different
media: sound, photography, video, computer, artist’s books, editions and multiples. Over the course of the years,
this interdisciplinary activity has generated a rich, multiform body of works.
Totally poised towards formulating a new aesthetic order for contemporary society, his theoretical approach
elaborates and gives visibility to concepts and thoughts that reveal his substantial thinking about the relations
between culture and society and the evolution of new models of perception and communication.

Maurizio Nannucci (1939, Florence) lives and works in Florence and south Baden. He has a long track record
(dating back to the mid-sixties) as protagonist of international artistic experimentation in the field of Concrete
Poetry, Fluxus and Conceptual Art, a process that has involved his developing a personal language related to
verbal and multimedia structures.
His first neon lighting texts date from 1967, when he harmonised the meaning and fluidity of writing with the
lightweight properties of coloured glass. In 1968, he established the publishing house Exempla in Florence and
set about promoting the non-profit art spaces Zona (1975/1985), Zona Archives and Base / Progetti per l’arte
(since 1998).

Nannucci prefers to relate his artistic approach to urban architectural spaces and public architecture as part of a
worldview whose aim is to contribute toward making art work more accessible.
The nineties brought the advent of partnerships and projects with the architects Renzo Piano, Massimiliano
Fuksas, Mario Botta, Stephan Braunfels and Nicholas Grimshaw, underscoring the spatial component and
expressive strength of his work based on light, on colour, on form and on language.
Nannucci has taken part several times in the Venice Biennale, Documenta Kassel and the Biennials of Sao
Paulo, Sydney, Istanbul and Valencia. He has had numerous one-man shows in museums, including
Lenbachhaus, Munich, 1991; Villa Arson, Nice, 1992; Villa delle Rose, Bologna, 1992; Kunstmuseum, Aarhus,
1994; Wiener Secession, Vienna, 1995; Sprengel Museum, Hanover, 2002; Mamco, Geneva, 2003; Musee d’art
moderne, Saint Etienne, 2012.

For more information, go to: www.maurizionannucci.it