Petr Kvíčala – JEN PRO TVÉ OČI

 
Petr Kvíčala patří k nejpřednějším osobnostem současné české malby. Tohoto postavení dosáhl přestože v jeho tvorbě nenalezneme jakýkoliv náznak (u nás tak populární) literárnosti…. Počátky Kvíčalovy cesty je možné hledat v polovině osmdesátých let, kdy na sebe poprvé výrazněji upozornil obrazy vycházejícími z přírodních motivů, již v abstrahované podobě, kde vedle řádu začal uplatňovat motiv geometrického „ornamentu“ a vlnovky. Tyto dva motivy se mu staly velice důležitými v další tvorbě, která se od tohoto období počala přirozeně vyvíjet a autorovi nabízet s řešením jednotlivých otázek jeho zájmu, otázky nové.

Nejednalo se vždy pouze o médium malby, ale Kvíčala hledal i další možnosti svého vyjádření. Ať už to byly pigmentové kresby na podlahu, nástěnné malby či prostorové objekty. V této souvislosti nutno připomenout též autorovo spolupráci s architekty, nejen doma, ale i ve Švýcarsku, Německu, a není možné opomenout velice vydařenou práci v interiérech rekonstruovaného divadla Reduta v Brně (2005). Práce z posledního období, které autor připravil pro svoji první výstavu na jihu Čech potvrzují, že se jedná o autora, jehož kvalitu může těžko někdo zpochybňovat. Kvíčala prezentovanými díly naznačuje, že zdaleka nevyřešil všechny otázky jenž mu „ornament“ nabízí a předkládá práce, které přinášejí další nové momenty v autorově tvorbě, tedy i další nové možnosti.

Kvíčalovo zkoumání ornamentu s osobitou artikulací nenudí, ale nabízí malby s pečlivou propracovaností, přesvědčivé od ruky vrstvené struktury linií – až jakási meditační pole na jedné straně, stejně jako obrazy nejnovější, kde umělec naznačuje svůj záměr „opět“ jít dál. Se značným omezením osobního rukopisu (což je pro něho opravdu novum) vytváří naprosto přesné konstrukční formy, samozřejmě s opět přítomným motivem ornamentu – zde evokující prostorovou iluzi. Kvíčala tak potvrzuje svojí schopnost pracovat s barvou i prostorem, nabízí posun ve své tvorbě, kde vedle všech dalších aktivit pro něho zůstává „obraz“ tím nejpodstatnějším a „ornament“ nejen motivem, nýbrž i spojnicí mezi současností a minulostí.