DAVID HANVALD – Upgrade – Od Louis Kahna k Sol LeWittovi, Bruce Naumana nevyjímaje

Hanvaldovo malování se pohybuje v cyklech, které ze sebe logicky vyplývají. Daly by se charakterizovat jako malířské modelace výchozích modelů, které však v průběhu tvorby nabývají svých autonomních a procesuálních vlastností. Jedním z principů Hanvaldovy práce je vlastně ověřování vlastní, ale i obecné, kreativity, její stupňování či skrývání, a také dávkování racionality do umělecké práce. Že se tak momentálně děje většinou na pozadí modernistických osobností abstraktní malby a geometrii vyznávajících architektů je logickým důsledkem Hanvaldových estetických preferencí. Účinná je ovšem svěží novost takto vzniklých obrazových řad, která svědčí o evolující imanenci zobrazivého umění.