Jakub Lipavský – Na dno geometrie

Jakub Lipavský (1976) patří k silné generační vlně sochařů narozených na přelomu první a druhé poloviny 70. let 20. století, která se vrací k základním principům plastického uměleckého díla a se vší vážností se zabývá jak nadčasovými otázkami sochařského tvaru (hmota, objem, vnější a vnitřní prostor, rozměr, proporce), tak významovými možnostmi prostorové kompozice a materiálu.

Tento neefektní a náročný přístup k umělecké práci vychází ze dvou vysokoškolských ateliérů vedených předními osobnostmi českého umění – Jindřichem Zeithammlem na Akademii výtvarných umění v Praze a Janem Ambrůzem na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT. Absolventy obou ateliérů již Dům umění v Českých Budějovicích představil: Pavla Hoška a Ladislava Jezberu.

Pro Jakuba Lipavského jako absolventa Zeithammlova ateliéru platí, že jeho raná tvorba nese příznačné rysy vlivu jeho profesora a že se svými kolegy sdílí některé postupy, tvarová schémata a motivy; vzájemná výměna podnětů a získávání zkušeností formou pokusů vstoupit do poetiky kolegy jsou pro tuto generační skupinu vlastní.

Dílo Jakuba Lipavského je vyhraněné tím, jak tematizuje přirozený svět, krajinu (věnuje se také krajinomalbě), prostorovou konfiguraci těles a vizuální stránku sochařského díla zastoupenou perspektivní zkratkou, optickými klamy, světlem, polychromií, kovovým leskem povrchu objektů. Světlo rozšiřuje významovost objektů o spirituální vrstvu a posouvá je do mnohoznačné polohy na rozhraní materiality specifického objektu a posvátnosti.

Instalace v Domě umění přináší úzký výběr objektů vytvořených během uplynulých osmi let, v němž jsou zastoupeny plnoobjemové objekty, nízké ploché quasi architektonické objekty umístěné na podlaze a nástěnné objekty z kovu.

VÝSTAVA VZNIKLA VE SPOLUPRÁCI S MINISTERSTVEM KULTURY ČR STATUTÁRNÍM MĚSTEM ČESKÉ BUDĚJOVICE.