Exhibition

Jan Smejkal

Date
Vernissage 07.09.2011 18:00
Curator Michal Škoda

Vernisáž středa 7. 9. v 18. 00 h. výstavu uvede Lenka Lindaurová

Pro tvorbu Jana Smejkala, která se dá charakterizovat jako kontextuální, je zásadní zkušenost pozorování, zaznamenávání a proces. Autorovi nejde o vyjádření emocí či závažného sdělení, spíš zkoumá možnosti umělecké činnosti jako takové a také fakt, do jaké míry může jemu i divákům zprostředkovávat něco z obecnějších otázek. V průběhu takového výzkumu si stanovuje určitá pravidla, nejsou však žádným jednoznačně daným a naplňovaným konceptem.

Už na počátku své tvorby experimentoval například s osmihodinovou kresbou ve veřejném prostoru – tvůrčí činnost tak proměnil ve fyzicky namáhavý výkon. Akce procesu malby či kresby později varioval a tak vznikly například sprejové kresby, v nichž šlo o pouhé zaplnění formátu. Tyto projevy zapadají do celoživotní autorovy umělecké dráhy, která jako by parafrázuje Calvinovu prózu Život návod k použití. Svět a život jako pohyb v něm je kontext, kterému jsme do určité míry schopni nějak porozumět a reflektovat tak sami sebe. Každé umělecké dílo (počin) je podle Jana Smejkala reakcí na něco – ať už na bezprostřední události a věci v nejbližším okolí, tak zprostředkované zprávy. Pozorování, poznávání, zvědavost a zapisování jsou první fází jeho tvorby. V průběhu času si odjakživa zapisuje poznámky a kresby na jednoduché kartičky, bez kterých prakticky nevychází ven. Existence a permanentní tvorba, cesta odněkud někam a zase zpět, stejně jako kresba symbolizují počátek a konec v jediném bodě.

Pro autora není důležitá forma samotná, ani konkrétní umělecký výstup (artefakt pro galerijní prostor), ale spíš jeho proces a příběh. Různé etapy tohoto příběhu prezentuje právě v Domě umění: může jít o kolekci pohlednic z různých míst se subjektivní pamětí, která představuje spíš symbol umělecké sbírky než dokument z cest, o slova v malých sešitech, do nichž si přepisuje poznámky z každodenních tras a které slouží jako podklady k písmovým malbám; na výstavě je však prezentuje jako nedostupný archiv. Složitý a dlouhodobý proces tvorby dokumentují také například prostorové krychle, z nichž se dají vytvářet objekty, mohou sloužit k sezení a podobně, ale původně byly součástí jedné popsané plochy – nyní jsou nápisy nečitelné, atomizované: řeč, jejíž smysl se vytratil. A stejně tak je tomu u prázdných pláten, jejichž bližším průzkumem možná zjistíme, že ukrývají staré nesrozumitelné vrstvy, které jsou sice definitivně pryč, ale stále přítomné.

Proces tvorby Jana Smejkala se dá popsat jako paralela mnoha dalších procesů lidské činnosti a jejích důsledků, jako nekonečné možnosti okouzleného pozorovatele, reflexe velkého, stále proměnlivého obrazu, jehož jsme všichni součástí. Proto je potřeba vnímat Smejkalovu práci nikoli jako sofistikované „umělecké“ výstupy, ale jako překvapivé záznamy tekuté skutečnosti.

Jan Smejkal (1948) emigroval v roce 1968 do Německa. V Čechách stačil vystudovat dva semestry na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Františka Muziky, později studoval Akademii ve Frankfurtu a sám působil jako pedagog v Rotterdamu. Žije a pracuje v Berlíně, kde se svojí partnerkou vede galerii Bleibtreu. Od sedmdesátých let vystavoval v mnoha galeriích po celém světě, v Praze naposledy v Galerii Václava Špály na výstavě Absence v záznamu.

Lenka Lindaurová