Pierre Andre Ferrand – obrazy

V rámci sledování a představování umělců, kteří se rozličnými způsoby věnují abstraktní malbě, byl do prostorů galerie českobudějovického Domu umění tentokrát pozván švýcarský umělec Pierre Andre Ferrand /1952/. Dílo tohoto v Ženevě žijícího autora lze charakterizovat jako velice přesvědčivou výpověď, která se zabývá otázkami osobní víry prostřednictvím malby.

Zdrojem Ferrandova umění není studium obrazového výrazu, ale spíše vnitřní potřeba tvorby. Jeho zájmem je prostřednictvím díla dát potencionálním divákům svobodu tím, že jim dovoluje vytvářet si vlastní individuální obsah a formovat tak vlastní požadavky a naděje. Typickým rysem pro autorovy malby rozličných rozměrů /převažují však spíše menší formáty/ jsou prostorové struktury a obrazy v podobě jak konkávního, tak konvexního tvarosloví. Obrazy jsou rozšířeny na okrajích napínací struktury na různé šířky a Ferrand zde pod povrchem plátna skrývá prostor. Povětšinou se jedná o díla vytvořená s minimální expresivní metodou, která jsou konstruována z hrubého tkaného plátna v přirozených barvách připomínajících písek, hlínu či popel se škrabanými až proděravěnými povrchy.

Nelze zde nepřipomenout tvorbu Lucio Fontany a jeho řezané obrazy s tím, že Fontana prořezával plátna svých děl s agresivní silou, zatímco Ferrandova plátna budí dojem, že popraskala sama a ukazují vnitřek obrazu s jeho skrytými informacemi.

V jednom z Ferrandových katalogů v této souvislosti uvádí Milda Žvirblyte, že se „Tato díla jeví jako symbolické formy částí lidského těla, které by mohly naznačovat osobní vděk, prosbu či žádost. V křesťanské kultuře by takovýto obraz byl znám jako „ votum „. – obraz se stává materiálním znakem, který oznamuje autorovo očekávání odpovědi, zatímco autentická intimní informace leží skryta pod povrchem plátna… Světlo zde představuje transcedenci ducha stejně jako křesťanskou tradici, kde je důležité, aby se modlitbám věří-cího dostalo odpovědi.“

Pracuje-li Ferrand v rámci výstav s další, pro něho typickou barvou – bílou, dochází k velice zvláštním propojením, vyvolávajícím pocity klidu a ticha, které prostřednictvím strohých instalací nabízejí divákům silný a nevšední zážitek.

foto: Jan Mahr