Alan Johnston – DRAWING AND SHADOW

Výstavu Alana Johnstona lze zařadit mezi projekty, které se vážou k daným prostorům galerie Domu umění, kdy zde autoři nejen „ něco“ vystavují, ale kdy se prostor a jeho stěny stávají přímou součástí díla.

Pod názvem DRAWING AND SHADOW (Kresba a stín) zde svojí intervencí autor představuje nástěnné kresby, jenž nejen odráží, ale i rekonfigurují architektonické prostory

Výstava navazuje na jeho poslední výstavu, která je do začátku května k vidění v Henri Moore Institute Leeds, a stejně jako tam i zde se jedná o zpracování myšlenek, kterými se Johnston v souvislosti s danými prostory zabývá delší čas, neboť oběma výstavám vždy předcházela návštěva a seznámení se s vlastním prostorem. Kresby Alana Johnstona nepůsobí trojrozměrně, přesto dávají prostorům nové perspektivy a zdůrazňují galerii jako skulpturální prostory podle svého. Tato velkoplošná díla, vytvořena z krátkých a nepravidelných značek tužkou navozují dojem sbíhání a vymezují tak geometrické prostory, připomínající okna či zrcadla. Jedná se o kresby spíše strukturálního charakteru, vrývajícího se do povrchu stěn.

Autor zkoumá aspekty, kdy je prostorová hloubka ohraničená a uvědomuje si skutečnost, že tento moment závisí na našem vnímání prázdnoty mezi předměty, coby našeho vnímání předmětů samotných. Ke svému vyjádření Johnston využívá jazyk abstraktní analogie, vyžadující řád a mezeru, kontrapunkt a zrcadlové obrácení, rozlišení hmatatelnosti (tvrdost – měkkost, rovina – úhel) i protiklady světlo – tma, pohyb – klid. Bílá neexistuje bez černé, koule bez krychle, vnitřek bez vnějšku, ani žádný předmět bez beztvarého světla, který jej osvětluje a činí jej znatelným.

Z dřívějších aktivit Alana Johnstona nelze přehlédnout minimálně projekt připravený pro vídeňský Haus Wittgenstein – na který navazovala výstava v Inverleith House v The Royal Botanic Garden Edinburgh ( 90. léta ) Obě výstavy ( mimo jiné ) též prezentovaly Johnstonovo filozofické zkoumání, zahrnující nejen Wittgensteina, ale i filozofy 18. století včetně Davida Huma. V rámci těchto zkoumání nutno připomenout i časté autorovo návštěvy Japonska, kde již absolvoval několik prostorových ( sochařsko architektonických ) realizací a výstav.

Tyto cesty byly též spojené s častými návštěvami zahrady v Yamaguchi – navržené malířem Sesshu v 15. století , které byly také velice důležitými v rámci autorova výzkumu témat formy a prostoru. V rámci výše zmíněných aktivit nelze nezmínit pro Johnstona velice důležitý fenomén, kterým je „ kostka“. Forma velice často přítomná v jeho „ trojrozměrných“ realizacích o které lze hovořit – jako základu autorova umění.

Doplňkem této českobudějovické výstavy jsou kresby ( malého formátu ) na dřevě či plátně, upravených titanovou a zinkovou bělobou, jejichž geometrie a detailního provedení bylo dosaženo intuitivně, jako přímé odpovědi na prostory samotné budovy.