Alena Šrámková – architektura

 
V rámci architektonických výstav připravil českobudějovický Dům umění na začátek letošního podzimu prezentaci tvorby Aleny Šrámkové, která se tak veřejnosti představuje samostatnou výstavou téměř po deseti  letech.

Alena Šrámková vystudovala  Fakultu architektury v Bratislavě (1947 – 52), poté prošla několika projektovými kancelářemi a v roce 1991 založila  samostatný ateliér. V témže roce byla jmenována docentkou ČVUT na Fakultě architektury v Praze, kde dodnes pedagogicky působí.

Svojí osobitou tvorbou se řadí do absolutní špičky naší architektonické scény a patří mezi představitele tzv. „české přísnosti“.Takto  charakterizoval Rostislav Švácha skupinu architektů, kteří se vyznačují afinitou k minimalistickým tendencím a  jejich přesahům.

Rukopis Aleny Šrámkové je naprosto rozpoznatelný. Jeho prostřednictvím se setkáváme více nežli s minimalizací formy s důrazem kladeným na celek, tvořený prostorovými a hmotnými elementy. S jejím dílem se ocitáme vždy v prostředí  architektury (což  u nás není vždy samozřejmostí, ač je to tak prezentováno). Autorka k nám promlouvá bez okázalosti a semantických obsahů, nabízí tvorbu, jenž nemá ambice strhávat naši pozornost a přesto má ve své čistotě, nenápadnosti, prostotě i tichosti nespornou sílu a jedinečnost, plně vyjadřující  neoddiskutovatelnou kvalitu.
Z celé řady děl nutno zmínit – halu hlavního nádraží v Praze (1977), kulturní centrum Lužiny (1983 ve spolupráci s L. Lábusem), z počátku 80. let administrativní budovu ČKD v Praze Na Můstku, kterou vytvořila ještě s manželem Janem Šrámkem a vstoupila touto realizací do širšího povědomí.

V neposlední řadě třeba připomenout také věž pro vědeckého pracovníka Na Košíku (1994), kde se obzvláště projevila autorčina  síla, jak jednoduchostí a obyčejností lze dosáhnout pozoruhodného výsledku. I takto lze charakterizovat nespočet soutěžních návrhů, které se bohužel nerealizovaly, ale svojí nespornou kvalitou ovlivnily mladší generaci. Zde vzpomeňme například – přestavbu Myslbek v Praze (1993), budovu pražské Hypobank (1995), či pojišťovnu v Brně (1996).

Nejvyššího ohodnocení soutěžního návrhu se Aleně Šrámkové dostalo v roce 2003, návrhem na  novou  budovu  Fakulty architektury ČVUT v Praze, která se začíná realizovat. Právě materiály představující návrh této stavby jsou jednou z částí výstavy, kterou Alena Šrámková se svým týmem připravila pro českobudějovický Dům umění a kterou tak  volně navazuje na poslední výstavní aktivity.

Tuto prezentaci možno také brát jako malý příspěvek k letošní nominaci Aleny Šrámkové na cenu Ministerstva kultury České republiky  za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury.