Výstava

Francisco da Mata – Trompe le Monde

Termín

Švýcarský umělec Francisco da Mata /1968/ otevírá blok zahraničních výstav, které jsme připravili pro letošní rok.

Typickým rysem pro autorovo dílo je využívání určitých „momentů“ moderního umění, jako například destrukce, fragmentace, akumulace nebo juxtapozice předmětů, jenž se snaží zapojit do současného kontextu. Často se zabývá realitou a životním pocitem své generace, pro kterou je pop kultura neřešitelnou součástí její každodenní zkušenosti. Hledá (jako např. v díle „ It´s the blinding, it´s the blinding / that ´s the last thing that you ´ll ever see“, který byl inspirován EP Pete Doherty-The Babyshambles 2006) identifikaci s kulturou, jejíž mýty formovaly rockové hvězdy, modelky, herci.

Autor nabízí obraz generace, která se tváří v tvář světu chystá definovat vlastní hodnoty a utopické ostrovy. Ty našla v hudbě, která od šedesátých let převzala tuto funkci při hledání transcendence jako náhrady. Rock platil zpočátku jako symbol vzbouření a oslovil lidi, jako žádné jiné médium. Svým tvrdým zvukem formoval hudební zkušenost a společenské alternativní scény. To nevymizelo a rock je pořád pro mladé lidi ideálním prostředkem, jak se vyrovnat sám se sebou a stále komplikovanější životní realitou.

Souvislosti díla Francisco da Mata zůstávají často na úrovni hádanky či fragmentu. Vždy však odpovídají autentické zkušenosti a jeho objekty i instalace zkoumají obrazy uměleckých ikon této kultury.

Umění /kulturu/ chápe jako materiál, který abstrahuje, strukturuje a nově vytváří. Někdy ve svých dílech nechává monochromatickou atmosféru postindustriální éry propojit se třpytem komerčních hudebních televizních stanic a komplexní životní realitou mladých. Jak v jednom z textů mimo jiné uvádí F. Nymphius „Jde mu o vize, utopie i vědomí toho, že ztroskotají, což u něho ústí nikoli do zničení, nýbrž do estetického přenosu myšlení.“

Mata se ve svém díle často vrací k žánrům jako je zátiší a portrét, stejně jako k estetice konceptuálního umění a minimalismu – kdy zjišťuje, jaké jsou hranice prezentace.

V řadě svých projektů pracoval s komplexním pojetím prostoru, který mu byl svěřen, avšak nikdy ne do takové míry, jako je tomu v tomto českobudějovickém případě.

Myšlenka instalace je přímo spojena s pohybem návštěvníka. Ten je jejím prostorovým řešením značně limitován a ovlivňován. Samotná díla poté, co byla rozbita na kousky a opět empiricky složena, kdy dostala nový tvar a formu, se vztahují k nejsoučasnějším autorovým tématům. Setkáváme se tak s díly zabývající se otázkou limitu definování jich samotných, s pokusy o rozbití bariery mezi disciplinami – kdy malba přestává být malbou, socha začíná být sochou, či zda může být fotografie, pokud je vyfotografována jiným způsobem něčím jiným než fotografií….

Ocitáme se tak v prostředí okamžiků subverze i poezie, což stvrzuje i název výstavy „Trompe le Monde“ (Podvedený svět) – ten autor vybral dle názvu EP kultovní alternativní skupiny Pixies z roku 1991 a dokládá tak, jak svůj naturel rockera, tak naléhavost tématu, které jeho tvorbu neustále provází.