Jakub Špaňhel v kostele /OTEVŘENO OD ÚTERÝ 11.5. DO NEDĚLE 16.5.2021

GALERIE OTEVŘENA OD ÚTERÝ 11.5.2021 OD 10:00 HOD.

Autor: Jan a Mikuláš Mahr

První výstavou v novém roce představuje českobudějovický Dům umění dílo Jakuba Špaňhela.

Autora, jenž je bytostným malířem. Typickým rysem jeho tvorby jsou cykly, které se povětšinou věnují jednomu tématu vycházejícímu z  autorova vnímání každodenního života. Svůj styl malby nazývá „expresivním impresionismem“ a rád uvádí, že maluje vždy věci, které existují, protože ty reálné mu připadají natolik zajímavé až neskutečné, že vlastně nic víc nepotřebuje.

Důležitým momentem v jeho díle je rovněž „vyjadřování“ se ve dvou oddělených polohách, které jsou provázány určitými společnými znaky – inklinaci k barevné monochromii a formální redukci se značným důrazem na malířské kvality. Dokáže zaujmout jak svým, pro něho neodmyslitelným, malířským expresivním gestem, stejně jako malbou speciálně vyrobenými válečky, kde pracuje s velice redukovaným, repetitivním rázem námětů. Na jedné straně se tak setkáváme s motivy chrámových interiérů, lustrů, krajin, centrálních budov bank, benzínových pump, ale i portrétů, květin či motýlů. Na straně druhé jsou to například vzory pivních pullitrů, křížků, lodí, baletek, Chiméry i Jana Nepomuckého. 

Jakub Špaňhel se narodil se v roce 1976 v Karviné. Vystudoval Akademii umění v Praze v ateliérech Jiřího Davida a Milana Knížáka, ale nutno také připomenout jméno Jiří Georg Dokoupil, jenž měl na jeho tvorbu nesporný vliv, díky v určité době společnému sdílení jednoho atelieru v Praze. Mimo Prahy pracoval také v Berlíně, kde vznikl například reminiscenční cyklus na Bohuslava Reynka či ve svém venkovském ateliéru. Je zastoupen v celé řadě soukromých i veřejných sbírek doma i v zahraničí a má za sebou nespočet výstav jak v Čechách, tak ve světě.

Jedna z posledních Špaňhelových výstav věnovaná příběhu Jana Nepomuckého proběhla v roce 2020 v pražské galerii Arcimboldo. Obloukem se tak vrátil až na přelom tisíciletí, kdy na tomto tématu pracoval v rámci cyklu kostelních interiérů ve své diplomové práci. 

Již zmiňovaná témata autorovy tvorby se mohou někomu jevit jako zdánlivě odlišnými, ale dá se říci, že se jedná o odlišnost klamnou, která pevně stojí na základech Špaňhelovy opravdovosti a vnímání každodennosti, přinášející jak témata radostná, tak i reflexi dnů, kdy vše není úplně optimální. 

Barokní kostely spolu se sérií centrálních bank nachází společného jmenovatele v bohatství, penězích, zlatu. Sám autor to komentuje slovy: „Já s těmi kostely začínal, v chrámech byla esence tehdejší doby, to nejlepší z architektury. Později se hodně přeneslo do světského života, ty peníze jsou dnes v bankách.“  Určitou afinitu ke kostelům odkrývá rovněž v cyklu lustrů, které jsou navíc se starožitným nábytkem jeho velkou sběratelskou vášní. Téma motýlů je pak reakcí na “prostý“ moment, který jej zasáhl v prostorách zahrady svého venkovského bydlení. Květiny pak mají svůj počátek v čase tráveném v květinářství své babičky, kde ho okouzlily. 

„Někdo píše deník, já maluji obrazy. Někdy jsou věci lehké, někdy těžké, ale je tolik zajímavých věcí na světě! Stačí se dívat kolem sebe a chodit s otevřenýma očima.“ Špaňhelova slova, která lze brát zároveň jako pozvánku do kostela, což je stěžejní téma jeho první samostatné výstavy, která představuje dílo tohoto pozoruhodného malíře na jihu Čech.

 

Recenze a články