Výstava

Jan Maarten Voskuil – obrazy – objekty

Termín

V letošním létě se představuje v českobudějovickém Domě umění holandský umělec, žijící v Haarlemu, Jan Maarten Voskuil (1964). Výstava vznikla ve spolupráci s Velvyslanectvím Holandského království a autor ji připravil z nových děl speciálně pro zdejší prostory.

Jan Maarten Voskuil je označován hlavně za malíře, rovněž by však mohl být klasifikován jako sochař, jehož přesah sahá až k architektuře. Svojí tvorbou zasahuje do všech těchto médií, které se někdy překrývají, jindy je možné se setkat s díly pevně kotvícími v jednotlivých „disciplínách“.

Od klasického obrazu se Voskuil dostal k prostorové malbě, specifickým instalacím pro dané prostory, které sestávají ze sochařsky vyhlížejících modulů. Ve skutečnosti se jedná o jednoduché geometrické skelety – prostorové rámy, přes které je těsně přetaženo plátno. Od zvolené formy se odvíjí rozdílné charakteristiky povrchu (nakloněné, kulovité, zakřivené…), zpočátku Voskuil užíval (jako základ) širokou škálu barev, aby zdůraznil tvary jednotlivých děl. Časem však tento záměr vystřídal zájem o zkoumání možností působení světla. Umělec začal pracovat téměř výlučně s barvou bílou, která s přihlédnutím k objemům a tvarům děl, vytváří dojem „odrazu“ všech stupňů světla a stínu. Základem se tedy stala bílá a rozličných barev užívá pouze jako „doplňku“ v případě uplatnění dalších geometrických forem.

Jan Maarten Voskuil navazuje ve své práci na avantgardní přístupy jasnosti a inovace. Velice originálním a přesvědčivým způsobem nabízí řešení především pro malířství formou náhledů, zabývajícími se pragmatickými a uměleckými problémy bez zbytečné popisnosti.

Nejen ve velkorysých prostorových instalacích, ale i v „nejkomornějších“ formátech Voskuil stvrzuje, že zdaleka ne všechny možnosti výtvarného vyjádření byly již vyčerpány. Zároveň je možno zde hledat i jistou paralelu k dalším, nezanedbatelným autorovo aktivitám, což je role kurátora řady výstav, kde rovněž sleduje otázky dané problematiky stejně, jako v pozici spisovatele, kde se snaží o vyvolání nového přehodnocení „pravděpodobně“ mrtvého zájmu modernismu o „formalismus“ – jeho návrat navrhuje Voskuil jako protiváhu individualismu v postmoderním umění.

Sám uvádí, že již mnoho desetiletí role postmoderního umění je klást otázky a poukazovat na složitost světa. Díla vytvářena z této úrovně dotazu nevyhnutelně vylučují umělce samotného ve prospěch nějakého druhu generalizujícího kulturního komentáře. Voskuil se snaží objasnit tyto rozdíly.

VÝSTAVA VZNIKLA VE SPOLUPRÁCI S MINISTERSTVEM KULTURY ČR, HOLANDSKOU AMBASÁDOU V PRAZE A STATUTÁRNÍM MĚSTEM ČESKÉ BUDĚJOVICE.