Pavel Korbička – Kolem a kolem

Mezi mladé umělce pracující s geometrickým tvaroslovím, jejichž tvorbu galerie  Domu umění v Českých Budějovicích soustavně sleduje a zveřejňuje, patří Pavel Korbička (nar. 1972). Po absolvování Střední školy uměleckých řemesel v Brně (1987–1992), vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1992–1998), kde navštěvoval ateliéry Prof. Stanislava Kolíbala a Prof. Miloše Šejna. V současné době pracuje a žije v Brně, kde také působí jako asistent v sochařském ateliéru doc. Jana Ambrůze na fakultě výtvarných umění VUT v Brně, který patří k nejvýznamnějším učilištím nefigurativního sochařství v České republice; Dům umění již představil jak dílo vedoucího tohoto ateliéru (1999), tak jednoho z nadějných absolventů – Ladislava Jezbery (2003).

Tvorba Pavla Korbičky se rozvíjí v několika paralelních liniích vycházejících z morfologie minimalismu, landartu a bodyartu a z tematiky světla, dematerializace tvaru, geometrického řádu a těla, přítomného přímo nebo nepřímo rozvržením prostoru vycházejícím z rozměrů a proporcí lidské postavy. Nejznámější a v současné době nejzávažnější částí Korbičkovy výtvarné práce jsou objekty a instalace z polykarbonátových desek, umělohmotného prefabrikátu pro stavebnictví s obchodním názvem lexan, jehož vlastnosti – transparence, světlovodivost a ohebnost – a velikost (standardní deska  s rozměry 210 x 600 x 1 cm) poskytují možnosti pro vznik lapidárních geometrických forem a efektních světelných řešení.

Pavel Korbička poprvé použil lexan v díle Koridor v Moravské galerii v Brně (2003), kde byly prohnuté polykarbonátové desky doplněny barevnými neonovými trubicemi a kde se projevily pozoruhodné optické vlastnosti materiálu. V dalších instalacích (Světlovody, Dům umění v Opavě, 2005, Light Plan, Galerie města Plzně, 2005, PLASTORY, Výstavní síň Vlastivědného muzea v Šumperku, 2006) pracoval se stojícím válcovitým útvarem s břitem, vytvořeným z hliníkového profilu svírajícího obě kratší strany polykarbonátové desky. Vnitřní členění dvojité desky drobnými kanálky vyvolává efekt lineárního vedení barevného světla, konfrontovaného s dalšími optickými jevy, zrcadlením, odrazem, průhledností a průsvitností, jejichž kombinací se střetává a zároveň spojuje geometricky traktované světlo s amorfním světelným polem. Instalace využívají různých pozičních variant těles i jejich opakování, stejně jako neopakovatelných prostorových podmínek jednotlivých výstavních síni a galerií, shodou okolností často umístěných v historických objektech.

V Korbičkových světelných objektech a instalacích se s neobvyklou estetickou a emotivní účinností spojuje racionální konstrukce geometrického tvaru se senzualitou, s psychofyzickými, emocionálními i symbolickými kvalitami světla; pro diváka na jedné straně možnost intelektuálního vnímání prostorového plánu, na druhé straně bezprostřední smyslový zážitek.

Výstava v Domě umění v Českých Budějovicích pokračuje v linii instalací z útvarů na kapkovém půdorysu. Trojice světelných objektů je zde rozestavena tak, aby reagovala na architektonické členění výstavních sálů a zároveň tvořila ucelenou kompozici. Na rozdíl od předcházejících výstav se tu rozšiřuje škála barevného světla, sestavená do komplementárních barevných dvojic: žlutá – fialová, červená – zelená, modrá – oranžová.    

foto Jan Mahr