Tereza Velíková – Špatně položená otázka
Termín | – |
---|---|
Vernisáž | 27.11.2013 18:00 |
Kurátor | Jiří Ptáček - kurátor výstavy, Michal Škoda - kurátor Domu umění |
Tereza Velíková je výtvarnou umělkyní, která hodně pozornosti věnuje řeči a slovu. Zejména pracuje-li v médiu videa, mají její díla charakter formalizovaných promluv, v nichž se běžné slovo mění v modelové.
Stavební materiál nachází v běžné řeči. Prostřednictvím inscenačních a postprodukčních postupů ovšem proniká hlouběji k lidskému dorozumívání a k vyvstávání rozporů (nedorozumění) jako neoddělitelné součásti úsilí sdělovat a porozumět si.
Její důraz na komunikační struktury není samoúčelný, ani autoreferenční. Nejde o to, abychom nerozuměli, nebo abychom skrze narušování plynulého toku informací a jejich dekontextualizaci mohli sledovat funkce jazyka na jeho negativním půdorysu. Například principy ne-navazování, zpoždění nebo předbíhání ve videích z výstavy Špatně položená otázka ovlivňují zejména emoční a existenciální vyznění promluv. Jakkoli je někdy na místě smích (kdo z nás se nikdy nezasmál, když komunikace znenadání přeskočila na jinou úroveň nebo někdo něco řekl v nepravou chvíli?), jako série šumů, chybění a prodlev jsou tyto komunikační situace souřadnicemi obtíží nastávajících při utváření vztahů skrze jazyk.
Slovem jdeme vždy k druhému, a to i když mluvíme sami k sobě. Třebaže nám jsou limity jazyka jako nástroje zřejmé a třebaže s ním podle toho nakládáme, nemůžeme uniknout citovým, subjektivním dozvukům a objektivním důsledkům jeho „chybného“ používání. Rozpory jsou zakotveny v jazyce jako takovém, avšak překročit je snad můžeme, pokud je zviditelníme.
Tereza Velíková (*1979) studovala v ateliéru Konceptuální a intermediální tvorba na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Již tehdy začala sledovat „domácí prostředí“ – rodinné a vztahové vazby a nejužší životní prostor člověka. V téže době rovněž začala objevovat výrazový potenciál fragmentované reality, jejíž uchopení si na člověku vynucuje dohady a (des)interpretaci.
Jiří Ptáček
Autorka děkuje za spolupráci Tomáši Součkovi, Daniele Voráčkové, Ivě Raškové, Radimu Němečkovi, Janu Vidličkovi, Johaně Švariové a Pavlu Vančátovi.