Josef Bolf – Některé (ne všechny) budoucnosti

Po dílčí retrospektivě v Národní galerii Praha na sklonku loňského roku a po jarní výstavě v Galerii výtvarného umění v Ostravě mohou rovněž návštěvníci českobudějovické Galerie současného umění a architektury blíže poznat práci jednoho z nejvyhledávanějších českých umělců střední generace. Významná část obrazů vznikala přitom přímo pro potřeby této výstavy.

V případě této výstavy se názvem Josef Bolf přihlašuje k imaginaci z povídky „Zahrada, v které se cestičky rozvětvují“ proslulého argentinského spisovatele Jorgeho Luise Borgese – a zejména pak k její klíčové části, kdy se ústřední postava dozvídá o koncepci zahrady/knihy, jíž jeho dávný předek napsal s cílem vystihnout množnou povahu časů.

„Na rozdíl od Newtona a Schopenhauera váš předek nevěřil v jednotný, absolutní čas“, je mu objasňováno vědcem, který kus života zasvětil rozluštění smyslu zmatečného a zdánlivě nesmyslného rukopisu: „Věřil v nekonečné série časů. Věřil v narůstající, závratnou síť časů, které se rozbíhají všemi směry, sbíhají se a běží rovnoběžně. Tato spleť časů, jež se přibližují, rozvětvují nebo se po celá staletí k sobě chovají nevšímavě, zahrnuje všechny možnosti.